basničky
Růže
Zablesklo se ostří nože
Porušilo tenkou kůži
Z úst jí vyšlo „díky Bože“
Zabarvila bílou růži…..
Bílá růže skrývá smutek dívky
Jak zoufalá už musí být
Odmotala z černé cívky
Dlouhou silnou nit…
Z úst jí vyšel slabý vzdech
Leží děvče ubohé
Leží tady na zádech…
V kaluži krve bílé růže
Oči už se zavírají
Té už nikdo nepomůže
Víčka už jí skomírají
Naposled se řízla do těla,
Naposled se usmála,
Co doteď nikdy nesměla,
Co doteď v sobě skrývala.
Poslední dech vyšel z úst
Přijmi její duši Bože
Do nebe ji vpusť
Proč jsem tě jenom poznala
Proč vracel jsi se k nám
Já jsem tě sem nezvala
Ty jsi přišel sám
Jsem jak svázaná provazem
Jak zasypaly by mě suť
I s velkým koňským povozem
Černá
Jako noc
Však v mracích já jsem
uvízla
Sama…...
A byl mi stále blíž
Lásce křídla opatřil
Mě však stále táhne níž
Smutek jí je shodil však
Trnem srdce probodal
Na tělo si troufnul pak….
Rány nikdy nesrostly
Láska srdce probodá
Nemá žádnou svatozář
V lese černém hlubokém
Maso z kosti ohlodají
V tanci jejich divokém
V temném lese zazněl zvonu
hlas
z kostelíka dalekého
Jde dívčina tmou zas a zas
Se ptá, kde potká milého
Dívčina jde sama tmou
Smutek v prsou tíží
Kamení bodá do nohou
Nohou bosých
Do krve sedřených
Srdce má zavřené
Okovy sevřené
V měsíčním světle se leskne
ostří
Pomoz jí Bože
Pomoz jí slzy otřít
Luny světlem ozářený
Ovíjí se jako pavouk
Nůž kol hrdla sevřený
By z dívky život vyprchal
Jen jediný pohyb stačil
A z rány krve vytékal
Dokončili dílo
Rozvláčili kol pole
Bledé dívky tělo
Srdce
Vyrval jsi mi srdce z hrudi
ty ovšem nemáš ani zdání
Že srdce už se neprobudí
Už nejsem žádná paní
Mrtvé srdce k životu
Netluče už v mojí hrudi
Nerozdává dobrotu
Děkuji ti za tvou lásku
Však vzal jsi mi to poslední
Co vidíš jenom na obrázku
Ale už ti nepatří....
K zemi vločka padá
Jako pírko vlaje
Na mé dlani zůstala
A pomaličku taje.
Miloval’s mě, i já tebe
Však trvalo to chvíli….
….u srdce mě zebe
a vločky ruce bílí.
Láska z obou vyprchala,
teď tě nenávidím…..
…pod oknem skryta stojím
a vločkám volnost závidím.
Toužebně vzhlédnu k nebi
A tajně doufám v zázrak,
Že pohledem,pod nímž tají ledy,
Zahlédnu lásky náznak….---------------------------------------------------------------
Na krajinu padla noc.
Černá,tmavá,hustá..
Jak život,který přijde,
Když krajina je pustá.
Zahalena v tmavém plášti,
Prochází se krajinou
Však můžete je v zášti,
Propáliti svítilnou.
Nezabíjej noc!!
Má obrovskou sílu..
..skrývat smutek pod pláštěm
a protlačit sem víru.
Víru v život, lásku, přátelství,
Hvězdy,jež svítí nad hlavou
Přinesou nám poselství
Zahalena tmavě,rouškou splývavou.
…..Ze tmy se ozve výkřik
V žilách tuhne krev…
A obraz,jenž můžeš spatřit
Utiší cvrčků zpěv....
----------------------------------------------------------------------------jsi moje hvězda
jak prsty na tenké strunce
jsi sen co se mi nezdá.
Jsi jako voda,
ke které chodím pít
jsi moje svoboda,
jen pro tebe umím žít.
Jsem moc ráda,že tě mám,
že v tomhle světě nejsem sám
jsi prostě, dobře,zkrátka
ma nejlepší kamarádka!!!
Komentáře
Přehled komentářů
jen tak dal
-------
(baus, 19. 7. 2008 21:18)neboj..pridam dalsi jen co me polii muza..a dekuju za kompliment
-----------------------------
(obdivovatel, 14. 3. 2008 22:45)jsou to krasne basně škoda že jich neni vice
.........................
(snoopy, 29. 12. 2009 23:43)